Jak to bylo s houpacím koněm

Ani si nevzpomínám, jak jsem k tomu nápadu přišel. Někdy v roce 1975, když bylo Petře 5 let, jsem vyrobil prvního koně ze smrkové kulatiny, s hřívou a ocasem z těsnících kanalizačních provazů a koženým postrojem. Trvale byl "ustájen" na zahradě u chaty.

Žil asi do roku 1986, kdy jsme začali stavět novou chatu. Asi v roce 2005 Petra zavzpomínala, jak si v mládí se sestrou koně užily a že ho tedy rozhodně musím vyrobit pro vnoučata. Takže to začalo znovu. Po čase se kůň opět objevil na zahradě, tentokrát s tělem dimenzovaným pro čtyři děti současně.
Ovšem.......jak přicházeli naši známí, dědečkové a babičky, tak se jim ho také zachtělo. Několik jsem jich ještě zvládl vyrobit, ale dále už to nebylo únosné. Výroba "na kolenou"
a nedostatek vhodného materiálu mě zabrzdily. Jeden "Šemík" dokonce odjel až do německého Ulmu. Hřívu našeho koně radostně rozebírají ptáčkové na vystýlku hnízd.

Nášeho Šemíka zachvátila někdy v r. 2012 hniloba, podařilo se zachránit hlavu, která odpočívá v kůlně.

Rok 2016
Vnučky a vnuci podstatně vyrostly a houpacího koně nahradili jinými radostmi.