Dělal jsem, co se dalo.

Snad se podaří něco doplnit.

Připomínej se - tvoje vnučky už vytvořily řadu nových děl. Momentálně několik visí a stojí (je tam i Nely plastika) i v Galerii ve Věži Novoměstské radnice (u Karlova náměstí v Praze).
A to jste ještě neviděli, nikdo, Lindina Kvidouše v nadživotní velikosti ...
Pa Petra

Úžasné, nejvíc se mi líbí ty nože.

Ahoj dědo moc hezky jsi to vymyslel a dík že jsi nás tam taky přidal (jako obrázky). Linda a Nela

Tak až zase něco vytvoříte ať mi máma pošle fotky a já je tam doplním.

Protože holky známe, tak nás ani moc nepřekvapily ukázky jejich umění. Jsou opravdu nadané a kromě toho ještě velmi chytré a milé. Vždycky jsme rodičům trochu záviděli, jak se umí (i jejich zásluhou) postavit do života a s námi všemi se podělit o radost z rozmanitých výtvorů jeich činností. Musím podotknout, že se není čemu divit, protože jablko nepadá daleko od stromu, rodiče sklízejí plody své práce a geny určitě také sehrály svoji roli. Tudiž talent a cit pro krásné věci pokračuje i v dalším pokolení. Jsme moc rádi, že je máme a v jejich společnosti se cítíme moc hezky. Doufám, že nám všem bude sloužit zdraví a budeme moci ještě dlouho sledovat jejich krásná dílka a pozorovat, jak jim vyrůstají následovníci v jejich dětech.

Život je krásný, když jsi obklopen lidmi, s nimiž je ti dobře a když můžeš dělat věci, které tě baví. Už vám nezazlívám, že ani mně nebyl splněn sen "dělat malířku" a se slovy "malování můžeš mít jako koníček" jste mne poslali na ekonomku ... měli jste pravdu - malovat, patlat se v hlíně, zdobit šátky, rýt do lina... to všechno jde dělat "jen tak pro radost".
Důkazem jsi ty a jako mnohaletý divák a obdivovatel tvých výtvorů musím dodat, že těch věcí bylo a je mnohem víc, než se tady prezentuje, a všechny měly duši. Věřím, že mnohé fotky ještě přibudou - jednak je mohou poslat sami obdarovaní (také něco tvého mám :-) a hlavně jich, doufám, ještě hodně vytvoříš.
Mám tě ráda,
tvoje dcera (ta boubelka z fotky u houpacího koně :-)))