Pár slov úvodem

Od mala jsem se zajímal o manuální práce. O tom svědčí i fotografie z r. 1948, kdy mně byly dva roky.
Z historie asi od r. 1963 se mi zachovalo nemnoho dokumentárních fotografií. Začínal jsem se samorosty a výtvory z plechu drátů a dřeva. V letech 1965 - 1967 jsem byl na vojně a tam jsem kupodivu měl vhodné podmínky pro experimentální výtvarnou práci. S plastikami z páleného moduritu a odlévaného cínu jsem i úspěšně zvítězil v celostátní armádní soutěži umělecké tvořivosti.. Dalším experimentem byly i svařované objekty z železného šrotu (Plachetnice cca 1,5x1 m, váha cca 60 kg).
Po vojně jsem se věnoval i grafickým technikám jako linoryt, lept, suchá jehla a grafická malba. Hlavně jsem ale začal se soustružením dřeva. Učil jsem se sám a vyráběl jsem si i potřebné nástroje. Na soustružení jsem používal univerzální stojan a malou vrtačku Narex 280W. Kupodivu jsem v té době vytvořil nejvíce svícnů, kořenek a misek. Vrcholem byla pro mne kombinovaná stará technika soustružení dřeva s vylévaným cínem.. Mým vynálezem byly malé kovové plastiky, hlavně zvířat, vytvořené z tvarovaných podkovářských hřebíků, pájených na tvrdo mosazí. Bohužel ani jedno dílko ani fotka se mi nezachovaly. Až v roce 2010 jsem si pořídil skutečný soustruh na dřevo. Všechno jsem rozdal a nevím, kde to vše skončilo.
V pozdějším věku mě stále lákala řezba dřeva, ale zatím jsem skončil jen u pořizování nářadí a materiálů. Krásná a vynikající dláta od pana Karase z Hoštic jsou už vlastně unikátem, vzhledem k jeho úmrtí. Pořídil jsem i polotovary ručně kovaných dlát z dovozu, takže jsem ke všem soustružil unikátní dřevěné násadky. Protože jsem si vyrobil i soustružnická dláta (struhy), také k nim jsem soustružil násadky.

Drátování
Někdy po roce 2000 jsem absolvoval jako "džark" v kurzu drátenice paní Markusové. Nestal se ze mně žádný expert, ale základy jsem zvládl. Mojí doménou se staly zejména prstýnky, u kterých lze výborně uplatnit vlastní fantazii. Dokonce i moje učitelka si vyžádala souhlas k používání mých vlastních vzorů.

Výroba nožů
Jako každý kluk jsem byl obdivovatelem nožů. V 50. a ještě částečně v 60. letech minulého století se daly poměrně snadno sehnat "chladné zbraně", bodáky, bajonety a šavle z obou světových válek. Hlavním zdrojem byly začínající "železné neděle" v 50. letech, kdy se toho lidé zbavovali jako nepotřebného harampádí. Jako děti jsme nic nevěděli o historické a sběratelské hodnotě. Takže většina získaných zbraní skončila rozřezaním a předěláním na nože nevalné úrovně. Až někdy po roce 1990 se objevili dovozci kvalitních nožových čepelí a materiálů na výrobu nožů. Mně se ještě podařilo sehnat několik čepelí od tuzemských nožířů, ale dnes je to téměř nemožné. Používám importované čepele finské, švédské a německé a také staré čepele Solingen. Obvykle dělám nůž jako dárek k významnému výročí, nebo jen tak pro radost. Naučil jsem se i základům sedlářského řemesla, vyrobil si i potřebné nářadí, šídla, rádla a razníky. Takže jsem schopen spíchnout a vyzdobit i kožené pouzdro na nůž.
Můžete si koupit krásný a drahý nůž od tuzemských nebo světových výrobců. Nic se ale nevyrovná radosti z vlastního výrobku.

Vycházkové hole
Hole jsou taková jedinečná dílka. Nelze zhotovit dvě zela stejné. Začal jsem někdy v roce 1964. Byly to dárky k narozeninám mých rodičů. Pak jsem po delší pauze začal opět po roce 2000. Téměř všechny jsou "kořenovky". Předem člověk neví, co z toho bude. Až po vykopání stromku s kořenem je třeba popustit fantazii a přizpůsobit vzhled hole přírodou stvořenému samorostu. Další variantou hole je kombinace s rukojetí z jeleního parohu.


Houpací koně
To je kapitola sama pro sebe. Více se dozvíte z odkazu nebo výběrem z hlavní nabídky.